Grencliny drabblíky - Oči plné lásky

„Nech mě!“ křičím a snažím se vymanit z jeho silných paží. Nesmím se mu podívat do očí! Nesmím v jeho uhrančivých očích zahlédnout lásku a něhu. Bojím se, že by tam byla, potom by bylo ještě těžší odejít...
Na chvíli se přestanu zmítat a jeho hrudi říkám:
„Zradils.“ Je to obvinění. Je to obvinění ze všeho, co udělal. Vím, jak moc ho to zraňuje. Chci ho zranit!
„Já jsem musel, Hermiono!“ křičí zoufale. Ne, tak moc jsem ho zranit nechtěla. Chtěla bych ho utěšit, ale vím, že nesmím.
Jemně, ale rozhodně mi zvedá hlavu. Musím se chtě nechtě podívat do jeho očí, do těch černých očí, které tak miluju a zároveň nenávidím. Vidím lásku a snad bolest.
„Miluju tě, Hermiono!“ Vím, že do svých slov vkládá všechnu lásku, co má. Tiše pláču. Jemně mě líbá.
„Tohle nesmíme,“ říkám se vzlykem. Vrtí hlavou.
„Hlupáčku, můžeme všechno,“ šeptá mi do vlasů. Pevně ho obejmu a přitisknu se k němu.
„Už mě nikdy neopouštěj. Severusi!“